Obsah
- Diabetes a problém chronických ran
- Proč se diabetické vředy tak obtížně hojí?
- Co je fotobiomodulace?
- Jak červené a infračervené světlo podporuje hojení?
- Co ukazují klinické studie?
- Které vlnové délky se ve výzkumu využívají?
- Fotobiomodulace jako součást péče o diabetické rány
- Závěr
- Vědecké zdroje
Perex
Diabetické vředy patří mezi nejzávažnější komplikace diabetu a jejich hojení může být velmi obtížné. Moderní výzkum však ukazuje zajímavý potenciál fotobiomodulace – neinvazivní terapie využívající červené a blízké infračervené světlo. Klinické studie naznačují, že správně zvolené vlnové délky mohou podpořit buněčnou energii, mikrocirkulaci a regenerační procesy a přispět tak k rychlejšímu hojení chronických ran.
Diabetes a problém chronických ran
Počet lidí s diabetem dlouhodobě roste. V České republice se v roce 2010 s diabetem léčilo přibližně 840 tisíc lidí, zatímco v roce 2024 už bylo registrováno zhruba 884,5 tisíce léčených pacientů. Pokud se započítají také odhadované nediagnostikované případy, počet lidí s diabetem v Česku přesahuje jeden milion.
Diabetes přitom není pouze otázkou zvýšené hladiny cukru v krvi. Dlouhodobá hyperglykémie může postupně ovlivňovat cévy, nervový systém i schopnost organismu regenerovat poškozené tkáně.
Jednou z nejzávažnějších komplikací je syndrom diabetické nohy, jehož součástí mohou být chronické diabetické vředy.
Proč se diabetické vředy tak obtížně hojí?
U zdravého člověka probíhá hojení rány v několika navazujících fázích. U diabetu však může být tento proces narušen chronickým zánětem, změnami v produkci cytokinů, horším prokrvením a diabetickou neuropatií.
Právě neuropatie může vést ke ztrátě citlivosti. Člověk si proto nemusí všimnout drobného poranění, otlaku nebo tepelného poškození. V kombinaci s horším krevním zásobením se následně zvyšuje riziko vzniku špatně se hojící rány, infekce a dalších komplikací.
Celoživotní riziko vzniku syndromu diabetické nohy se podle odborných zdrojů odhaduje až na 25 %.
Proto vědci hledají metody, které by dokázaly standardní péči doplnit a podpořit přirozené regenerační mechanismy organismu. Jednou z nich je právě fotobiomodulace (PBM).
Co je fotobiomodulace?
Fotobiomodulace je neinvazivní metoda využívající specifické vlnové délky světla – nejčastěji červené a blízké infračervené světlo (NIR).
Na rozdíl od metod založených na zahřívání tkáně je její působení především fotochemické a fotobiologické. Světlo proniká do tkáně, kde je část fotonů absorbována buněčnými strukturami a spouští řadu biologických reakcí.
Důležitou roli přitom hrají mitochondrie – buněčné „elektrárny“, které zajišťují tvorbu energie potřebné pro fungování a regeneraci buněk.
Jak červené a infračervené světlo podporuje hojení?
Jedním z hlavních mechanismů PBM je působení světla na enzym cytochrom c oxidázu, který se nachází v mitochondriích.
Absorpce světelné energie může podpořit produkci ATP – základního zdroje energie buněk. A právě při regeneraci poškozených tkání je dostatek buněčné energie zásadní.
Účinky fotobiomodulace jsou ale komplexnější. Výzkum popisuje několik procesů, které mohou být pro hojení důležité:
- podpora produkce mitochondriálního ATP,
- modulace zánětlivé odpovědi,
- ovlivnění produkce oxidu dusnatého (NO),
- podpora mikrocirkulace,
- stimulace angiogeneze neboli tvorby nových cév,
- podpora aktivity fibroblastů a epitelizace,
- podpora přirozených procesů tkáňové regenerace.
Fotobiomodulace tak nepůsobí pouze na samotný povrch rány, ale ovlivňuje buněčné mechanismy související s regenerací.
Co ukazují klinické studie?
Právě zde jsou výsledky obzvlášť zajímavé.
V roce 2024 byla publikována kontrolovaná randomizovaná klinická studie, která sledovala využití červeného a infračerveného LED světla při hojení diabetických vředů.
Výsledky ukázaly, že každodenní aplikace fotobiomodulace vedla k významnému zmenšení plochy lézí a urychlení procesu hojení ve srovnání s kontrolní skupinou.
Pozitivní účinek vykazovaly obě sledované vlnové délky, přičemž nejvýraznějšího efektu bylo v této studii dosaženo při samostatném použití infračerveného světla.
Další klinické výzkumy a metaanalýzy přinesly rovněž povzbudivé výsledky. Podle dat shrnutých v odborných zdrojích dosahovali pacienti léčení pomocí PBM průměrné redukce plochy lézí o 30,9 % a měli 4,65krát vyšší pravděpodobnost úplného zhojení oproti kontrolním skupinám.
Výzkum zároveň naznačuje další možné benefity související s diabetickou neuropatií – například snížení neuropatické bolesti nebo zlepšení vibrační citlivosti.
Které vlnové délky se ve výzkumu využívají?
Ne každé světlo proniká do tkání stejně hluboko.
Pro fotobiomodulaci je důležité tzv. optické okno, které se nachází přibližně mezi 600 a 1 070 nm. V tomto rozmezí může světlo efektivněji pronikat do biologických tkání.
U diabetických ran se ve výzkumu objevuje především kombinace:
Červeného světla přibližně 630–680 nm
Působí více povrchově a je spojováno zejména s podporou aktivity fibroblastů a epitelizace.
Blízkého infračerveného světla přibližně 800–880 nm
Proniká hlouběji do tkání a jeho působení je spojováno s mitochondriální aktivitou, produkcí ATP, mikrocirkulací a angiogenezí.
Právě kombinace červeného a blízkého infračerveného spektra je proto zkoumána jako zajímavý způsob, jak současně působit na povrchové i hlubší regenerační procesy.
Fotobiomodulace jako součást péče o diabetické rány
Výsledky dosavadního výzkumu ukazují, že fotobiomodulace představuje slibnou neinvazivní doplňkovou metodu v péči o diabetické vředy.
Její velkou výhodou je způsob působení: namísto farmakologické intervence využívá světelnou energii k ovlivnění vlastních buněčných a regeneračních procesů organismu.
LED technologie zároveň umožňují relativně jednoduchou a cílenou aplikaci červeného a blízkého infračerveného světla.
U diabetických vředů je však zásadní zdůraznit, že se jedná o závažnou zdravotní komplikaci. Fotobiomodulace proto nemá nahrazovat odbornou léčbu, kontrolu diabetu, péči o ránu ani další postupy doporučené lékařem. Její využití je vhodné chápat především jako potenciální adjuvantní, tedy doplňkovou metodu, a u existujících diabetických ran je vhodné její použití konzultovat se zdravotnickým odborníkem.
Vědecké zdroje
1. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Národní diabetologický registr. Epidemiologie
diabetes mellitus (otevřená data). 2026. Zdroj: https://www.nzip.cz/data/1768-diabetes
mellitus-epidemiologie-otevrena-data
2. International Diabetes Federation. Diabetes global report 2000 — 2050. Estimated total
number of adults (20-79 years ) with diabetes in 2024. Zdroj: https://diabetesatlas.org/data
by-location/global/
3. Boulton A. J. M., Armstrong D. G., Kirsner R. S., et al. Diagnosis and Management of Diabetic
Foot Complications . Arlington (VA): American Diabetes Association; 2018. Zdroj:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30958663/
4. Bowling F., Rashid S., Boulton A. Preventing and treating foot complications associated with
diabetes mellitus. Nature Reviews Endocrinology . 2015;11(10):606–616. doi:
10.1038/nrendo.2015.130. Zdroj: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26284447/
5. Jodheea-Jutton A., Hindocha S., Bhaw-Luximon A. Health economics of diabetic foot ulcer
and recent trends to accelerate treatment. The Foot . 2022;52, article 101909 doi:
10.1016/j.foot.2022.101909. Zdroj: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36049265/
6. Katherine McDermott, Michael Fang, Andrew J.M. Boulton, Elizabeth Selvin, Caitlin W.
Hicks; Etiologie, epidemiologie a rozdíly v zátěži diabetických vředů na nohou. Diabetes Care 2.
ledna 2023; 46 (1): 209–221. https://doi.org/10.2337/dci22-0043
