Perex: Cévní mozková příhoda patří k nejzávažnějším neurologickým stavům a může během krátké chvíle zásadně změnit život pacienta i jeho rodiny. Moderní výzkum se proto stále více zaměřuje na neinvazivní metody, které by mohly podpořit regeneraci mozku i v období po akutní léčbě. Jednou z nich je transkraniální fotobiomodulace – terapie červeným a blízkým infračerveným světlem, která se zkoumá pro svůj potenciál podpořit energetický metabolismus neuronů, snížit zánět a zlepšit průtok krve v mozkové tkáni.
Obsah
- Proč je mrtvice tak závažná
- Co se v mozku děje po ischemické mrtvici
- Co je transkraniální fotobiomodulace
- Jak může světlo pomoci mozkovým buňkám
- Fotobiomodulace a zánět po mrtvici
- Může podpořit i mozkovou obnovu?
- Co ukazují dosavadní studie
- Co z toho plyne pro budoucnost
- Vědecké zdroje
Proč je mrtvice tak závažná
Cévní mozková příhoda vzniká ve chvíli, kdy je část mozku náhle nedostatečně zásobena krví. Nejčastější je ischemická mrtvice, při které dojde k ucpání cévy a mozek se ocitá bez kyslíku a živin. Právě ischemická forma tvoří podle textu přibližně 80–85 % případů. Následky mohou být velmi vážné – od poruch řeči a hybnosti přes problémy s pamětí a rovnováhou až po dlouhodobé kognitivní a emoční obtíže.
Současná medicína se v akutní fázi soustředí hlavně na co nejrychlejší obnovení průtoku krve. Problém je, že toto terapeutické okno je velmi úzké a ne každý pacient se k léčbě dostane včas. Právě proto se hledají další cesty, jak mozek chránit a podpořit jeho zotavení i později.
Co se v mozku děje po ischemické mrtvici
Po ischemii se spustí celá kaskáda poškozujících procesů. Dochází k narušení cévního endotelu a hematoencefalické bariéry, k mitochondriální dysfunkci, poklesu tvorby ATP, nárůstu oxidačního stresu a aktivaci neurozánětu. Výsledkem je poškození neuronů i zhoršení komunikace mezi mozkovými sítěmi, které jsou důležité pro myšlení, pohyb i řeč.
Zjednodušeně řečeno: mozek po mrtvici nečelí jen nedostatku kyslíku, ale i hlubokému energetickému a zánětlivému kolapsu.
Co je transkraniální fotobiomodulace
Transkraniální fotobiomodulace (tPBM) je neinvazivní metoda, při které se přes pokožku hlavy aplikuje červené nebo blízké infračervené světlo. Cílem je působit na mozkovou tkáň tak, aby došlo k podpoře buněčné opravy, snížení zánětu a zlepšení mozkového prokrvení. Text uvádí, že tPBM využívá spektrum přibližně 620–1440 nm, přičemž za optimální terapeutické okno je považováno rozmezí 600–900 nm.
Zásadní je, že nejde o invazivní zákrok a dosavadní data naznačují potenciál využití i mimo úplně akutní fázi – podle textu se zkoumá možnost prodloužení léčebného okna až na 24–72 hodin po cévní mozkové příhodě, případně i v subakutní fázi rekonvalescence.
Jak může světlo pomoci mozkovým buňkám
Jedním z hlavních cílů fotobiomodulace je cytochrom c oxidáza (CCO), důležitý enzym mitochondriálního elektronového transportního řetězce. Když tento systém po ischemii nefunguje správně, klesá tvorba ATP a buňky ztrácejí energii potřebnou k přežití a regeneraci. tPBM podle článku podporuje mitochondriální oxidativní fosforylaci, zvyšuje syntézu ATP a pomáhá snižovat oxidační stres.
Terapie navíc může podpořit:
- mozkový krevní průtok,
- protizánětlivé reakce,
- expresi neurotrofických faktorů,
- neuroplasticitu, tedy schopnost mozku znovu vytvářet spojení a reorganizovat se po poškození.
Fotobiomodulace a zánět po mrtvici
Neurozánět je po mrtvici jedním z klíčových faktorů, které zhoršují poškození mozku. Podle textu může tPBM ovlivňovat intracelulární hladiny ROS a zánětlivé signální dráhy, a tím přispívat k udržení redoxní rovnováhy a k omezení nadměrné zánětlivé reakce. Zároveň může ovlivnit aktivitu astrocytů a mikroglií a podpořit posun imunitní odpovědi směrem k více regeneračnímu, protizánětlivému profilu.
To je důležité nejen pro akutní přežití neuronů, ale i pro kvalitu následné regenerace.
Může podpořit i mozkovou obnovu?
Velmi zajímavá jsou i data o synaptické plasticitě a neurogenezi. Článek popisuje, že tPBM může podporovat expresi neurotrofických faktorů, například BDNF, a tím pomáhat s růstem dendritů, stabilizací synapsí a rekonstrukcí neuronových sítí. Právě tyto procesy jsou pro zotavení po mrtvici zásadní.
Další zmiňovaný efekt se týká mozkových sítí – například default mode network, salience network nebo centrální výkonné sítě. Po ischemické mrtvici bývá jejich funkční konektivita narušena, a tPBM podle popisovaných poznatků může přispívat k jejich lepší reorganizaci a funkční obnově.
Co ukazují dosavadní studie
Dosavadní výsledky vypadají slibně. Text shrnuje, že preklinické i rané klinické údaje ukazují potenciál tPBM:
- snižovat objem infarktu,
- udržovat neuroprotekci,
- podporovat dlouhodobé neurologické zotavení,
- a to bez zvýšení některých zásadních rizik, například krvácení.
Zároveň je ale fér dodat, že většina důkazů zatím pochází z experimentálních a preklinických modelů. Článek sám zdůrazňuje, že jde o velmi perspektivní oblast, ale stále o téma, které vyžaduje další výzkum a optimalizaci léčebných protokolů.
Co z toho plyne pro budoucnost
Fotobiomodulace nepředstavuje náhradu akutní lékařské péče při mrtvici. Přesto se ukazuje jako mimořádně zajímavý směr pro budoucí rehabilitaci a neuroprotekci. Pokud další výzkum potvrdí současné výsledky, může se z ní stát cenný doplněk péče o pacienty po cévní mozkové příhodě – zejména tam, kde jsou dnešní možnosti léčby omezené.
Závěr
Mozek po mrtvici potřebuje víc než jen přežít akutní fázi. Potřebuje energii, podporu regenerace, lepší mikrocirkulaci a co nejpříznivější prostředí pro obnovu neuronálních sítí. Právě zde může mít transkraniální fotobiomodulace své místo. Současná věda ji vnímá jako slibnou neinvazivní metodu, která může v budoucnu rozšířit možnosti následné péče o pacienty po ischemické cévní mozkové příhodě.
Vědecké zdroje
1. Virani, S. S., A. Alonso, E. J. Benjamin, M. S. Bittencourt, C. W. Callaway, A. P. Carson, A. M.
Chamberlain, A. R. Chang, S. Cheng, F. N. Delling, et al. Heart Disease and Stroke Statistics
2020 Update: A Report From the American Heart Association. Circulation. 141:e139–e596,
2020. Zdroj: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31992061/
2. Lindstrom, M., N. DeCleene, H. Dorsey, V. Fuster, C. O. Johnson, K. E. LeGrand, G. A. Mensah,
C. Razo, B. Stark, T. J. Varieur, et al. Global Burden of Cardiovascular Diseases and Risks
Collaboration, 1990–2021. Journal of the American College of Cardiology. 80:2372–2425,
2022. Zdroj: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36517116/
3. Ibáñez, B., G. Heusch, M. Ovize, and F. Van de Werf. Evolving therapies for myocardial
ischemia/reperfusion injury. J Am Coll Cardiol. 65:1454–1471, 2015. Zdroj:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25857912/
4. Ibanez, B., S. James, S. Agewall, M. J. Antunes, C. Bucciarelli-Ducci, H. Bueno, A. L. P. Caforio,
F. Crea, J. A. Goudevenos, S. Halvorsen, et al. 2017 ESC Guidelines for the management of acute
myocardial infarction in patients presenting with ST-segment elevation: The Task Force for the
management of acute myocardial infarction in patients presenting with ST-segment elevation
of the European Society of Cardiology (ESC). European Heart Journal. 39:119–177, 2018. Zdroj:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28886621/
5. Národní zdravotnický informační portál. Cévní mozková příhoda: co to je?. 2022. Zdroj:
https://www.nzip.cz/clanek/980-cevni-mozkova-prihoda-co-to-je
Celý článek naleznete k přečtení zde:
CO NA TO VĚDA FOTOBIOMODULACE A CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA
